banner-quendi.jpg
Anime, dorama, řemesla

Je libo šamisen?

V sobotu 5.6.2010 jsme se s Dáří vyskytli na velmi zajímavé akci. Pánové Hiromitsu Agatsuma hrající na šamisen (japonský strunný nástroj, račte si dohledat) a pianista Satoru Shionoya měli takový malý koncert (nazvaný Prague Experience, ač říkali, že to je dost i takový Prague Experiment) v pražském divadle Archa, na který vzali docela dost hostů. Hostů z řad (nejen) hudebníků, které – jak se alespoň zdálo – sesbírali snad po ulicích v Praze, trochu si s nimi zahráli a pak si řekli, že to všechno nějak spojí na pódiu.

V první půlce koncertu hráli Japonci sami. Hned první skladba mnou trochu otřásla, protože šamisen hrál něco a piáno hrálo něco, ale neladilo to naprosto vůbec. Při následující skladbě jsem jim ovšem musel odpustit, protože to byl asi jen takový úvod-ladění, na který navázali zhruba pětačtyřiceti minutami hudby, která tvořila směsku japonských lidovek (sem tam i se zpěvem) a jejich vlastní, moderně pojaté hudby. Sám Agatsuma bývá často připodobňován stylem hry k Jimimu Hendrixovi a musel jsem uznat, že chvílemi do toho křehce vypadajícího šamisenu řezal jako divý. Tradiční hudba byla tedy zajímavá z historicko-multikulturního hlediska, moderní byla zajímavá obecně, protože melodie složené ze dvou účinkujících nástrojů zněly většinou dost dobře, skoro až chytlavě. Během vystoupení také v pozadí „tvořil“ jeden z hostů, český výtvarník, jehož jméno jsem už zapomněl. Na stěně za scénou byl světelný kruh vzniklý podsvícením skleněného stolu, na který sypal natrhané papírky, písek, máchal nad ním rukama do rytmu hudby, lil na něj vodu, do níž rozpouštěl barvy, foukal do nich brčkem… Vojto, surrealisto náš, to by se ti líbilo!

Ovšem druhá půlka byl rachot největší. Přizvaní hosté byli směska nejsměskovatější. Kupříkladu trojice zpěvačka, loutnista a harmonikář. Ostatně z dua piáno-harmonika byla naprosto šíleně odvařená skupinka přítomných rapperů, což mě velmi pobavilo. Stejně tak bylo velmi zajímavé vidět v akci šamisen spolu z loutnou, klasickým středověkým nástrojem.


Za naprosto největší rachot považuji části, v nichž vystupovali dva jazz-rockoví bubeníci. Jeden stál za celkem standardní bicí sestavou, druhý se specializoval spíš na různé jakoby africké bubny apod. Ovšem randál dělali náramný a ve spojení s šamisenem nebo piánem se jednalo o dost zajímavý zážitek.


Přítomná skupinka beatboxerů-rapperů celkem překvapila. Jak upřímně řečeno mám k hip-hopu a podobným věcem odpor, uznávám, že beatboxeři někdy zaslouží trochu obdivu za to, co jsou schopni z huby vyloudit za zvuky. Spolu s jedním takovým expertem zde byl i černoch, jenž po většinu času pouze scatoval – zpíval beze slov, pouze spíše v slabikách. Musím uznat, že měl k tomu perfektně hluboký hlas, jenž tvořil dobré pozadí. Skupinu doplňovala trojice českých hip-hoperů, z nichž dvěma bylo dáno vždy patnáct vteřin rapové slávy, protože se zdá, že byli vzati do počtu k třetímu kolegovi, jenž mi vyrazil dech. Silnější chlapík s dětskou tváří, o němž netuším, co měl s těma dvěma společného, protože melodický a táhlý zpěv (tentokrát úplně beze slov) by se dal asi nejvíce připodobnit ke gospelu. Tenhle nenápadný mužík měl hlasový fond jako kráva a zdá se mi, že ti dva, co s ním byli, vedle něj působili pak jako páté a šesté kolo u vozu.


Závěr, v němž hráli všichni, byl něco. Dokonce i výtvarník hrál – přitáhl mikrofon s stolnímu fotbalu (takovému tomu s fotbalisty na pružinách) a cvrnkal panáčky. Když nějakým způsobem přispěli všichni, stěží se dalo uvěřit, že to nacvičili, aby to bylo bez jediné chybičky. A ono bylo. Přídavek to chtělo, takže dvojice Japonců zahrála ještě dvě písně a pak tam opět naběhli všichni a spustili asi desetiminutovou smyčku „Dej kobylám, to ti povídám, dej kobylám ovsa.“. Ano, zní to neuvěřitelně (a neuvěřitelně zněl ten beatboxer, co dělal koňské zvuky), ale ono to zase fungovalo a dav ryčel. Poté už chtěli skutečně utéct, ale museli aspoň sami dva Japonci opět dát přídavek, neb my jsme je prostě nepustili.


A perlička na závěr – Japonec snažící se podle na papírku napsaných vět mluvit česky, je velmi zábavný. Nakonec to všem velmi usnadnil, když prostě mluvil anglicky a bylo mu slušně rozumět. A jinak – kdo jste tam nebyl, máte smůlu. Opravdu to stálo za to a ne málo.

Fotky z oficiální stránky projektu Aga-Shio

07.06.2010 11:53:00
Ornwen
Kobato, gambarimas!
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one