banner-quendi.jpg
Anime, dorama, řemesla

Fantastické anime podle Sikara - Fantasy

Žebříčky tvoří kdekdo. A všelijaké. Co ale tak jednou vytvořit žebříček, v němž se zaměříme na žánry a stanovíme prostě to nejlepší, co jsme viděli/četli? A víte vy co? Popadneme třeba anime. Který seriál byl v daném (pod)žánru naprosto nejlepší? Jo, a netěšte se na yaoi apod, rozhodl jsem se vzít žánry fantaskního rázu.

(Mimochodem, názvy zmíněných děl budu házet v takovém jazyce, v jakém jsem si je zapamatoval…)

Fantasy západního stylu

Meč a magie, rytíři a čarodějové. Stručně řečeno, s evropskými reáliemi jako z Tolkiena se u našich šikmookých přátel příliš nesetkáme. Opravdu hodně západní byl seriál Sacred Blacksmith, ačkoliv pro Evropana to bylo v rámci fantasy ukrutné klišé a všeobecně žádná sláva. No co, ale už kvůli zbroji hlavní hrdinky mohutně vyklepané na jistých místech a čelence, díky ní bojovnice působila dojmem služky, se na to koukat dalo. Dokonce to bylo chvílemi i zábavné. Ovšem to není nejlepší fantasy ála západ. Nejlepší je co? Spice and Wolf!

Meč, magie? Nic! Reálie oblasti jihu Německa, Rakouska a severu Itálie v dobách raného novověku, hlavními hrdiny jsou obyčejný kupec a „obyčejná“ pohanská bohyně s ním cestující. Veliké plus seriálu je, že oproti všem možným epickým dobrodružstvím ukazuje, co se děje ve fantasy světě v běžném životě. Nakupuje se, prodává, spekuluje o tom, kam se trh posune příště. Dvě sezóny silného příběhu, zajímavých postav a perfektních reálií. Za mě veliká jednička s hvězdičkou.

Fantasy východního stylu

Po světě se mezi lidmi toulají hromady démonů, ať již dobrých, tak zlých. Proti nim stojí stateční samurajové a toulaví buddhističtí mniši. Tak jo, v tomto žánru jsou Japonci doma, protože to je jejich historie a mytologie, z níž povětšinou čerpají náměty. Jaké anime napadne v tomto žánru asi nejvíce lidí? InuYasha. Jenže myslím, že ačkoliv InuYasha je velmi zábavný a příběhově slušný seriál, medaili nedostane. Proč? Upřímně, v těch skoro dvě stě epizodách se chvílemi některé věci dost naředily. A tak jsem se koukl a řekl si, že to nakonec bude Amatsuki (český překlad od Sikara). Amatsuki si můžete buď zamilovat nebo ho nenávidět. Víte jak to poznáte? Podle první epizody. Pokud vám přišla hloupá, klišé a komerční, dívejte se dál, protože zbytek seriálu vás nadchne. Pokud se vám první epizoda strašně líbila, nedívejte se dál, protože vám to přijde ukecané. A o tom to je. Ten seriál se ničím nevnucuje a tím je dobrý. Autoři se nás nesnaží zavalit akcí, ale raději myšlenkami.

(Amatsuki – zhruba třetina hlavních postav)

Urban fantasy

A co takhle fantasy odehrávající se ve městě? A pokus možno v dnešní době… V tomto žánru jsou excelentní čtyři tvořivé dámy vystupující pod názvem CLAMP. Z jejich per vzešla dokonalá manga (anime má jen dvě epizody) Tokyo Babylon, mysteriózní X, nedokončené Legal Drug (aneb duchařina o dvou pomocnících z drogérie) a také geniální xxxHolic, které se dějově prolíná v jiným jejich projektem jménem Tsubasa Reservoir Chronicle. Osobně hlasuji pro xxxHolic. Proč? Uprostřed Tokia je mezi mrakodrapy volný plácek. Jenže někteří lidé, kteří ho potřebují, zde vidí obchod. Obchod, v němž žije čarodějnice, která plní přání… A že vaše přání mohou být skutečně obyčejná. Žena, která si přeje zbavit závislosti na internetu, dívka, co musí přestat lhát… Běžné problémy získávají nový rozměr. Krom toho, sama čarodějka Yuuko je jednou z nejtajemnějších postav vůbec.

(xxxHolic – čarodějka Yuuko)

Fantasy parodie

Parodie se najdou vždy. Musí. Problém parodií je ten, že z 95 % jsou to malomyslné rádoby vtipné ptákoviny, ovšem zbylých pět procent tvoří geniality. A kterou z nich jsem vyhodnotil za nejgeniálnější? Gokudou-kun Manyuuki. Vezměte západní fantasy. Vezměte východní fantasy a poté jakousi směsku východních mytologií. Z těchto tří věci udělejte dějové celky a vytvořte z nich seriál. Přisypte i parodii na RPG hry a mnoho dalšího. Vytvořte úmyslně úděsně klišé postavy. Tak, protřepat a okořenit pořádnou dávkou absurdního humoru. Myslím, že o tom se snad víc říct nedá, to se musí zažít.

(Gokudou-kun Manyuuki - sám hlavní „hrdina“ Gokudo)

Science-fantasy

A tímto se dostáváme na pomezí žánrů. Spojte sci-fi prvky s fantasy světem nebo udělejte i jinou směsku. Upřímně, u Japonců to jde snadno, protože obří roboti (o nichž bude řeč v článku příštím) mohou být nejen technického rázu, ale též hromádka převodů a páry poháněná magií nebo například pozemským zosobněním mocných bohů. Osobně bych mohl jmenovat třeba Kannazuki no Miko (zlí bohové, český překlad od Sikara), Magic Knight Rayearth (hodní bohové + zde jsou i doopravdy techničtí roboti, mimochodem opět překlad od Sikara) a Vision of Escaflowne (magicky poháněné stroje). Osobně jsem se dost rozmýšlel, zda Rayearth nebo Escaflowne, ale vyhrálo Escaflowne. Proč?

Rayearth je zcela zjevně zaměřen na mladší diváctvo a od čehosi, co vypadá jako parodie na RPG hry se postupem času mění v dost zajímavý konflikt pěti armád, mezi nimiž najdeme třeba mistry iluzí, zrobotnělé bohy, ale také celkem regulérní kosmickou loď a elektronikou nadupané roboty se silovými poli, plasmovými děly, lasery, raketami, kulomety a dokonce něčím jako světelné meče. Pozorovat živého robota metajícího firebally, na něž je odpovídáno smrští kulek… slint. Asi hlavně proto, že mi brnkli do noty tím, že magie zde nebyla nijak nadřazená, strany byly vyrovnané.

Ovšem vyhrálo to Escaflowne. Ač Rayearth obsahuje jedny z nejšarmantnějších záporáků všech dob (už chápu, proč chtěli všichni sloužit veleknězi Zagatovi), příběh byl místy trošinku infantilnější a repetitivní. Těch 49 epizod by klidně šlo zmáčknout do 39 (ovšem na druhou stranu, jednalo se o jeden z mála seriálů, který v mnohém překonal svou předlohu). Escaflowne je příběhově drobátko spletitější a v mnohém epičtější (bitvy nevedou tři jednotlivci, ale masivní armády složené od klasické pěchoty (velmi zábavně používající tak primitivní zbraně jako kopí, meče a luky), přes magií poháněné roboty (ti „hodní“ jsou podobní rytířům, ovšem ti „zlí“ mají ve výbavě dost S-F zbraní jako plamenomety a čepele z tekutého kovu, jež lze natáhnout na značnou vzdálenost a tímto způsobem „střílet“) až po obří létající pevnosti, mnohdy vybavené něčím, co podle pár záběrů působí skoro dojmem atomové bomby. Takže, lepší příběh (celkem spletitý, ani nepopisuji) a epika obrovského rázu. Hlasuji pro Vision of Escaflowne (zde je vhodné upozornit, že seriál, nikoliv filmové zpracování).

Čestný bonus

A na závěr bychom si mohli uvést takový mišmaš. Spojte prostředí západní fantasy s prvky východní fantasy, dejme tomu základní zápletku jako od Zelazného a přisypte ujetou směsku vážnosti a potrhlého humoru. Co získáte? Kyou Kara Maou. Příběh chlapce, jenž se v podstatě proti své vůli stane králem říše démonů, se vyznačuje předně dost silným dějem, perfektní sbírkou postav a hlavně tím, že i po více jak stovce epizod byl stále stejně napínavý a zábavný.



























(Kyou Kara Maou – velitel démonických vojsk Gwendal)

Tak jo, to jsme měli fantasy. Příště jukneme na různé podžánry sci-fi.

28.02.2011 20:24:29
Ornwen
Kobato, gambarimas!
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one