banner-quendi.jpg
Anime, dorama, řemesla

Star Trek: The Manga

No dobře, vypadá to velmi nepravděpodobně, ale skutečně to existuje. Z našeho okolí již známe mnoho případů západních napodobenin anime a mangy, ale většinou se jedná o díla pro děti, mahou shoujo apod. Co si ovšem myslet o tomhle? Je vůbec možné, spojit Star Trek, multiseriál velmi západního ražení, s něčím, jako je manga? Nestane se z toho fraška? Ano i ne, čtěte dál.

Předem varuji všechny trekkies, co toto čtou, že veškeré příběhy jsou nekanonické, (stejně jako animovaná série Star Treku) tudíž nepatří nikam do oficiální historické linie. Dají se chápat jako takový bonus, nic víc, ovšem bonus zábavný a hlavně chvílemi dost zajímavý. Původně byla plánována manga podle série „The Next Generation“, ale nakonec se rozhodlo, že se udělá podle původní série, kde byl kapitánem známý sukničkář James T. Kirk. Tento seriál u nás šel ze všech zatím jako poslední, přičemž ač je na dnešní dobu sice už trochu legrační, má své kouzlo staré sci-fi. Ovšem jako čtení (knižně u nás vyšly povídky ještě před vysíláním seriálu) to bylo vskutku perfektní. (Kirkovské filmy už jsou úplně jiná kapitola.) A právě manga si byla schopná zachovat jistého ducha a styl vyprávění této série, což bylo jen ku prospěchu. A současně chvílemi má i rysy japonského stylu vyprávění. Po většinu času se příběh soustřeďuje hlavně kolem postav kapitána Kirka, pana Spocka a docela i doktora McCoye. Zbytek hlavní části posádky až tolik prostoru nedostal. Nachází se zde však (letmo) postavy téměř (tedy, chyběla jedna polohlavní, ale zbytečná) všechny, včetně zdravotní sestry Chapelové. (Až jsem se sám divil. Ale teď prosím minutu ticha, herečka Majel Barrett, která ji hrála, 18. prosince zemřela ve věku 76 let na leukémii.)</</p>

Vyšly již tři knihy, mně se podařilo získat zatím pouze jednu, ale napsat jsem o tom prostě musel. Příběhy byly všechny napsané Američany, u kresby jsou na střídačku anglosaská, korejská (tedy, ohledně těchto jmen si nejsem jist na 100%) a jedno zjevně japonské jméno. A kvůli různému náhledu různých autorů si dovolím lehce rozebrat jednotlivé povídky. (A kdyby to někoho zajímalo, pochopitelně se to četlo po evropsku – tím to byla manga o něco méně.)

Side Effects (Vedlejší účinky): příběh: Chrise Dows, kresba: Makoto Nakatsuka. Příběh založený hlavně na akční stránce věci a typické vedlejší zápletce „praporčík XYZ (no dobře, je to Chekov) je nakažen, protilátku má nepřítel“, u něhož po pár lehkých náznacích začnete chápat, jak to bylo v prvopočátky Borgů. (Trekkies zaslintají.) Kresebně je mangou však ovlivněno spíše méně, nehledě na jméno kreslíře. (Tedy pozor, u daného tématu nečekejte moé postavičky a vyvinuté školačky, ano?) Jako manga to moc nevyznívá, ovšem jako příběh velmi dobré – a závěr pravověrného fanouška nadchne.

Anything but Alone (Cokoliv, avšak sám): příběh: Joshua Ortega, kresba: Gregory Giovanni Johnson. Příběhově drobet klišé podle vzorce tajemná planeta-zvláštní jednotlivec-odhalení-konflikt-usmíření. Ze seriálového hlediska by to byla spíše hodně průměrná epizoda, tady patrně nejslabší povídka. Kresebně něco mezi mangou a západním komiksem. Víc o tom snad ani říct nejde.

´Til Death (Nadosmrti): příběh: Mike W. Barr, kresba: Jeong Mo Yang. Příběh bych specifikoval jako „idylka, co netrvala dlouho“. Kapitán zde lehce sukničkaří a z pohodové nálady se nám povídka pomaličku překutálí do značně temně laděného příběhu. Kresebně se manze blíží víc než dvě předešlé, hlavně proto, že postavy projevují více emocí. (Vyjma Spocka, to je jasné.) Setkáváme se zde dokonce i s typickým mužským manga účesem „špičky“. Graficky se ovšem nejedná o nějakou vesele zabarvenou velkookou mangu, kresba je spíše poněkud drsnějšího ražení, aby odpovídala příběhu. Celkem dobrá povídka, v níž navíc dojde k poněkud překvapivému oddělení talířové sekce Enterprise. (Na konci je naštěstí vysvětleno, proč to Enterprise A nedělá oproti Enterprise D tak často, jinak by v tom byl maglajz.)

Oban: příběh: Jim Alexander, kresba: Michael Shelfer. Oban je roztomilé zvířátko, které má Enteprise převézt jako dar z jedné planety na druhou. No ovšem, typická zápletka „ježkovy voči, ta mrcha nějak roste a žere mi posádku!“. Klišé, ale dobře napsané a dobře nakreslené. Poprvé je zde použit skutečný potenciál manga obličejů, hlavně očí, k snazšímu vyjádření emocí. Samotný Oban dává povídce zpočátku kawaii nádech. Celkovým zpracováním hodnotím jako slušnou.

Orphans (Sirotci): příběh: Rob Tokar, kresba: Ej Su. Tak jo, doteď jste dostávali mangy asi jako z phaseru nastaveného na omráčení, ale radil bych vám zvednout štíty, protože teď se blíží mangovní fotonové torpédo. Jak autoři s mangou váhali, tak teď své pochyby odhodili. Mecha, chibi, situační humor, mimiky plno. Tahle povídka působí jako mix skutečného Star Treku s Cowboyem Bebopem a pár drobnými detaily z Neon Genesis Evangelion. Příběhově zábavné a zajímavé, kresebně je to manga jako hrom. Troufám si říct, že vrchol celé knihy, lehce to kazí akorát poněkud pateticky vypadající poslední obrázek.

Takže, to by bylo zhruba vše. Doufám, že to nikoho nezhrozilo, spíš, že by se někdo mohl začít alespoň lehce zajímat, oč jde. Varuji, že pro běžného konzumenta mangy to asi není, člověk musí být prostě trekkies, aby ho to doopravdy chytlo. Doufám, že tyto dva „kulturní principy“ se u většiny lidí až tolik nekříží, protože jinak nevím, na koho by tato manga měla být jinak zaměřena. Na mě rozhodně ano.

24.12.2008 09:05:10
Ornwen
Kobato, gambarimas!
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one