banner-quendi.jpg
Anime, dorama, řemesla

Takahashi Rumiko Gekijou

Jméno: Takahashi Rumiko Gekijou / Rumic Theater či Rumiko Takahashi Anthology

Počet dílů: 13 TV

Žánr: různé – komedie, romantika, drama, lehce i nadpřirozeno

Rumiko Takahashi sice proslula hlavně svými předlouhými sériemi, které už svým rozsahem její kratší práce poněkud přehlušují, ale neznamená to, že by její jednotlivé povídky byly něčím, co nestojí za pozornost. Ostatně, kdyby za pozornost nestály, asi by se nikdo nesnažil podle třinácti z nich udělat seriál.

Televizní série Rumic Theater zachycuje tedy třináct příběhů z běžného života obyčejných lidí, kterým se ovšem v životě udá něco více či méně neobvyklého. Ať už něco naprosto drobného, jako že vaše bývala školní třída pořádá sraz, po takové věci, jako je návrat ducha vaší mrtvé manželky. Některé díly si pohrávají s daným tématem vtipně a v odlehčeném duchu, jiné vážněji, dokonce se vyskytne i chvíle působící takřka hrůzně. Příběhy celkově zastupují jak žánrově, tak pojetím více pozic, čímž nám podávají na autorku i jiný pohled než skrze její zprofanovanější (a delší) díla.

Psát jakékoliv shrnutí nemá cenu, protože příběhy na sebe nikterak nenavazují, pouze bych rád poukázal na to, že postavy, které v jednom díle byly v hlavních rolích, se v jiných epizodách občas mihnou na pozadí. Mimo to si může pozorný divák všimnout několika postav z InuYashi, osobně si pamatuji, že tam byl InuYasha, Kagome a Shippo. Kdo ví, co ještě najdu při překladu. (Ostatně, náhodně se objevující postavy z jiných děl jsou pro Rumiko typické, ať už v anime, tak i v mangách.)

Osobně trochu lituji, že mimo Rumic Theatru, v němž jsou hlavně příběhy novějších mang, (ehm, ne starších deseti let) nebylo zfilmováno i více starších, jako tomu bylo u série Rumic World. Její rané práce jsou upřímně řečeno geniální – myslím, že některé z jejích nejlepších nápadů jsou k nalezení právě zde.

K seriálu samotnému lze už říct jen málo. Pokud znáte kresbu Rumiko Takahashi, očekávejte, že té se animátoři nachlup drželi. Hudba působí „civilně“ – nenáročné melodie dotvářející atmosféru města, nijak rušivé, většinou je ani nevnímáte. Co se openingu a endingu týká, nic, co by mě nutilo si je poslechnout opakovaně, ačkoliv u openingu se mi velmi líbila kytara. Ending je běžně znějící pop rock.

Pokud vám přijde, že Rumiko Takahashi se nemůže zastavit ve psaní, dokud nevydá stovky kapitol mangy a poté podle nich někdo nenatočí stovky dílů anime, podívejte se na Rumic Theater, či si ho přečtěte. (Doporučuji si přečíst pokud možno všechny její krátké mangy, žánrově je to skutečně pestrá, zábavná a čtivá paleta.)

27.04.2009 19:25:09
Ornwen
Kobato, gambarimas!
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one